Právo 19. 4. 2018
Je to s podivem, ale slavné drama Fridricha Schillera o smrtelném sporu protestantské anglické královny Alžběty I. a její katolické skotské sokyně Marie Stuartovny se v Chebu, městě, které příslušník německého hnutí Sturm und Drang několikrát navštívil, hraje poprvé.
Je dobré připomenout Schillerův vztah k česko-německému pohraničí, za jeho života samozřejmě neexistujícímu. Jeho prvotinu Loupežníci (1781) umisťuje literární historie na hrad Landštejn na moravsko-česko-rakouském trojmezí. Přímo v Chebu sbíral zakládající člen zmíněného hnutí Bouře a vzdor materiál k nejrozsáhlejšímu dramatu, trilogii Valdštejn.
Ve městě, které bývá později spojováno s nechvalným pokrevním bratrstvím Konrada Henleina, jenž se záhy stal vyznavačem propagandistických zvěrstev Josepha Goebbelse, se nacifikovalo i divadlo. Ještě ve druhé polovině 30.let tomu však vedení radnice, vedené demokratickým blokem, dokázalo vzdorovat. Divadlo nácků odmítlo finančně podporovat.
Marii Stuartovnu přivedl do Chebu 431 léto po její smrti popravčí sekerou režisér Zdeněk Bartoš. A se scénografkou Lucií Škandíkovou a kostymérkou Terezou Kopeckou hned nad těmi čtyřmi věky sklenul velký oblouk. Možná kvůli věčnému válečnému řinčení odehrává se královský střet mezi ostrovními katolíky a protestanty ještě před třicetiletou válkou – v zámeckém sále s velkou sbírkou zbraní bodných, sečných a střelných. Alžběta a Marie vstupují na jeviště v šermířských úborech, kancléř, strážce pečeti, poradci, lordi, hrabata, diplomat a gardisté i v kuklách. Někteří i s rychlopalnou výzbrojí dnešních komand a pohotovostních pluků. Odkaz na naše sváry.
Schillerův vznešený jazyk klasicistního dramatu – Stuartovnu napsal v posledním roce 18.století – je tak doprovázen výcvikem, souboji, ostrými výpady i obrannými pozicemi vladařek, jejich družin a žalářníků.
Pro ty dvě, Alžbětu, dceru popravené druhé manželky Jindřicha VIII. Anny Boleynové, a sťatou Marii, jejíž syn Jakub se stal prvním vladařem sjednocené Velké Británie, mají v Chebu ideální představitelky: Radmilu Urbanovou pro titulní roli a Vladimíru Vítovou coby královnu anglickou. Sluší jim to velice, zejména při osobním střetu, výstupu plně v Schillerově licenci.
Do Chebu, kde i Valdštejna zavraždili, se vrátil Schiller důstojný a plný režijních nápadů doplněných nenápadnou scénickou hudbou Matěje Kroupy. Apoň za zmínku si zaslouží i další aktéři hry: Petr Batěk, Pavel Marek, Michal Švarc, Miroslav Sabadin, Jindřich Skopec, Vuk Čelebič, Pavel Richta a Jarmila Šimčíková. Jenom Chebští jako by si svého divadla nevážili. Repríza měsíc po premiéře se jejich zájmu netěšila. Pravda, byl první den po Velikonocích.
Hodnocení: 80%