Josef Šorfa
MF Dnes 6. 1. 2018
„Raz dva tři, raz dva tři, dolů, nahoru, snížím.“ Zrcadlovým sálem chebského kulturního centra Svoboda zní pokyny, podle kterých se herec Pavel Richta pohybuje v duchu pravidel určených pro waltz. Tu vpřed, tu vzad, tu uhne do strany.
Raz a dva, tři čtyři, pět a šest – hlava nahoru, sedm,“ slyší o pár metrů vedle od tanečního mistra herečka Pavla Janiššová, vlnící se v rytmu paso doble.
Začala první hodina v jednom ze dnů, určených pro nácvik na akci nazvanou Roztančené divadlo aneb Když herci tančí. Při ní se 27. ledna představí tři herci a tři herečky Západočeského divadla v Chebu nikoli v roli tanečníků, ale jako opravdoví tanečníci. Partnery jim budou pražští taneční mistři Petra Stehnová a František Kopecký.
„Budu na tebe vzpomínat,“ říká Petra Stehnová Pavlu Richtovi. Ne, na nostalgii je ještě dost času. Na mysli má svůj ‚ukopnutý‘ palec z poslední zkoušky. „To byla chvilka nepozornosti,“ omlouvá se Richta. Aby nedošlo k mýlce, tahle zkouška není kurz pro pokročilé, při kterém si absolventi osvěží základy kroků. Tady se tančí o několik úrovní výš.Každý herec musí zvládnout jedinečné sestavy dvou tanců, standardního a latinskoamerického. Každý bude trvat přibližně minutu a půl. Mají na to zhruba deset hodinových zkoušek a další hodiny domácí přípravy, což je tak tak, aby stačili vše vypilovat.
Minimálně část sestavy waltzu musí umět Richta odtančit i úplně sám. Také proto, že některé kroky provádí zády k partnerce. „Je to sedm věcí, na které musím myslet,“ srovnává si herec v hlavě, když se zastaví a slyší další pokyn. Petra Stehnová vytahuje pomůcku, gumový pás, který omotá kolem rukou a napne za zády. „Tady je třeba, aby ti šla pravá ruka vzad,“ upravuje mu postoj tanečnice. „Dvacet pět dva tři, dvacet šest dva tři,“ ozývá se počítání. O pár metrů vedle zní souběžně opět: Raz a dva, tři, čtyři pět a šest – hlava nahoru, sedm.“ „Šest je co?“ ptá se Pavla Janiššová. „Šest je nic,“ upozorňuje na kratičké zastavení taneční mistr. Zapamatovat si toho musí herci hodně. „Je to pro ně hrozná nalejvárna. Ale jsou zvyklí se učit, i ty pohybové věci jim jdou. A docela rychle. Natáčíme videa, aby mohli trénovat, když mají volno,“ poznamenává Petra Stehnová.
„Je to podobné baletu, přesně daná forma, kterou se snažíte naplnit. Nejtěžší je myslet na to, aby to všechno vypadalo hezky – zvedání, kontrapohyby a zároveň si ten tanec užívat,“ říká Richta, který kromě tanečních absolvoval specializovanou výuku na herecké škole.
Tančila také Pavla Janiššová, a to standard i latinu. „Ale to bylo na základní škole. Pro mě je nejtěžší, že jsem partnerovi po prsa. Dá se to zvládnout, jsou hrozně hodní. Není to tak, že by nám to dali zadarmo, ale nedřou nás,“ pochvaluje si herečka.
O co vyšší je její partner, o to výš se dostane při zvedačce, kdy mu leží na rameni okolo dvou metrů nad zemí. Mimo jiné musí myslet i na to, v jaké poloze vleže na zádech držet kterou nohu, jak se držet rukama či kdy se pustit a jak pokračovat.
Náročné je to pro všechny, i profesionálové se občas neubrání údivu. „Tobě šplouchá v žaludku!“ vyhrkne ze sebe František Kopecký v momentě, kdy zvedá Pavlu Janiššovou. Její trup má vedle své hlavy a právě v tu chvíli se o slovo hlásí hereččina ranní káva.
„Obyčejně k nám chodí lidi, aby se naučili tančit se svojí partnerkou nebo partnerem. Tohle je trénování na vystoupení, které my obvykle děláme spolu v páru. Teď to bude s herci. Velkou novinkou, která nás hodně lákala, je jít si zatančit do divadla,“ svěřuje se taneční mistr František Kopecký. Profesionální tanečníci vzali v úvahu, že každý herec je jiný, ať už co do výšky, postavy či svých technických možností. Což by jim mělo umožnit ukázat své přednosti. „Než jsme začali vybírat choreografie, sešli jsme se s každým a zjistili jsme, co mu jde dobře, přizpůsobili jsme se i výškovým rozdílům. Je to hodně individuální,“ podotýká Kopecký.
Na pódiu Západočeského divadla tak předvede hned šest různých sestav. Jeho taneční partnerky i partnery Petry Stehnové mohou lidé ocenit při hlasování na webu. To hlavní přijde ale právě v divadle. Podle pravidel má být soutěž napínavá do poslední chvíle.
„Druhé místo udělí diváci v sále. První místo udělí členové odborné poroty. Část poroty ukáže divákům svá hodnocení od jedné do deseti a okomentuje předvedený výkon. Část poroty své hodnocení neukáže, aby si diváci nemohli dopočítat celkový výsledek,“ popisuje způsob hodnocení Tereza Řípová, která je spolu s Martinem Šimkem spoluautorkou celého projektu.
Loni mohli vidět tančící herce diváci v Mladé Boleslavi, letos se akce rozšiřuje také do pražských divadel a právě do Chebu. Na závěrečné hodnocení je ale stále dost času, herce ještě čekají hodiny příprav. Do Zrcadlového sálu v chebské Svobodě přichází po první hodině tréninku další dvojice herců.
Miroslav Sabadin se holedbá, že pilně cvičil doma, což dokazuje akčním skokem s jakýmsi výkopem stranou. Připomíná to trochu kombinaci Freda Astaira a Bruce Lea. A sklízí pochvalu. O kus dál se už rozcvičuje Vladimíra Vítová. Začíná couvat neuvěřitelně dlouhými kroky, aniž by ztrácela balanc.
Kdo tuhle taneční soutěž vyhraje, je ještě ve hvězdách. Že to bude velká podívaná, to je ovšem jasné už po druhé zkoušce.