J.P. Kříž
Právo 16. 11. 2017
Západočeské divadlo mne přesvědčilo, že Králově řeči Davida Seidlera, v Česku ji hrají v překladu Jitky Sloupové, svědčí menší divadelní sály (Cheb, Uherské Hradiště, Pod Palmovkou), ale i ty pompéznější: Pardubice, Brno, Liberec.
U horní Ohře hru režíroval Petr Mikeska. Králova řeč na uvedení čekala dlouho když už ji Seidler napsal, vymínil si filmový producent, že napřed sklidí úspěch filmová verze (2010). Poprvé se na jevišti objevila tedy až v roce 2012. Už to, že se v Česku hraje v pěti letech od světové premiéry pošesté (poprvé v režii Martina Stropnického v ND Brno 2013), svědčí o mimořádné oblibě tématu nápravy řečové vady zatím posledního krále Británie.
Mikeskovi se ze všech zatím uvedených českých verzí podařilo nejlépe minimalizovat děj, dialogy i divadelní prostředky, kterými příběh Jiřího VI. a jeho logopeda, plebejského Australana Lionela Logua, předložil chebským divákům.
S dramaturgyní Martinou Pokornou mistrovsky probrali repliky. Ve zkrácení dialogů dosáhli kýženého efektu. Seidlerovo přece jen nakonec státnické drama zasazené do nevlídného společenského kontextu sympatií Jiřího předchůdce Eduarda VIII., jeho staršího bratra, k Hitlerově diktatuře v Německu, a posléze vypuknutí druhé světové války, polidštili.
Králova řeč v Chebu má rychlý spád, dynamiku, přesněji odráží společenské přehrady mezi vévodou z Yorku, jeho ženou Alžbětou, později Královnou-matkou, upjatým aristokratickým dvorem zastoupeným hlavně canterburským arcibiskupem Cosmo Langem na jedné straně, a občanem Británie Lionelem, zástupcem národa, jak se ho teprve učil vnímat třeba i Winston Churchil, premiér nastupující po britských ostudách vedoucích rovnou nejenom k Mnichovu.
Mikeska vtisknul inscenaci švih téměř až filmového střihu podepřeného přesnými hudebními motivy a dobovými šlágry. U těch motivů v programu ani na webových stránkách neuvádějí zdroje, jedná se tedy vedle tanečních melodií o nějaké výpůjčky na zapřenou?
Zatím všem šesti českým scénám, které Královu řeč hrají derniéru myslím neměla dosud žádná se poštěstilo vybrat velice přesně ústřední dvojici logopeda a jeho krále. V Chebu publikum báječně baví snad Lionel nejplebejštější David Beneš, a král k lidu nejodtažitější Michal Švarc. Jeho koktání není vaškovské (ma-ma-má matička po-po-povídala), ale spíše křečovité, mluvidla stahující k zámlkám.
Pavla Janiššová je dobrou královnou Alžbětou, Vuk Čelebič povýšeným arcibiskupem, Vladimíra Vítová vlastenkou a po Austrálii marně toužící Lionelovou ženou, Pavel Marek běh událostí předvídajícím Churchillem…