Karlovarský deník 5.12. 2016
O práci na muzikálu Adéla ještě nevečeřela a něco navíc se dočtete v rozhovoru s režisérem Zdeňkem Bartošem.
Co bylo pro vás nejnáročnější na Adéle? Ukočírovat herce, nebo orchestr?
Spíš to všechno plynule propojit, aby muzikanti a herci (zpěváci) spolu ladili, slyšeli se, nastupovali včas. Pak taky zahladit „švy“ mezi scénami, aby všechno dynamicky běželo a nezadrhávalo se dlouhými přestavbami a vznikl kompaktní kus.
Co vás naopak na práci na muzikálu Adéla ještě nevečeřela nejvíce bavilo?
Vymýšlet s herci drobné gagy a pointovat humorné situace. Od rybiček, které v akváriu fackují Nicka Cartera, až po originální ztvárnění naší masožravé Adély malé i velké.
Jako režisér máte na ramenou hlavní odpovědnost za celý kus. V čem vidíte největší díl odpovědnosti? Přece jen, když se něco pokazí, tak za to vždy může podle okolí režisér, ať už jde o choreografii, kostýmy nebo cokoli jiného.
Právě v tom, co jste popsala. Tak jako u orchestru, když hraje špatně, může za to dirigent, protože kritická místa dostatečně nenazkoušel, neukázal, neprošel nebo nezměnil, to samé platí u režie.
„Obdivuju francouzské dramatiky pro jejich jazykovou eleganci a myšlenkovou hloubku.“
Je nějaká hra, kterou si toužíte zrežírovat? Která a proč?
Je mnoho krásných her, nemá cenu zmiňovat jenom jednu. Zároveň poctivě čtu co nejvíc nově napsaných her, protože mě láká současná dramatika, která ukazuje svět kolem nás a mluví moderními vyjadřovacími prostředky.
Máte svého oblíbeného dramatika? Koho? A smím vědět, co na něm máte tak rád?
Obdivuju francouzské dramatiky pro jejich jazykovou eleganci a myšlenkovou hloubku, mám rád Shakespeara pro jeho fascinující vykreslení postav, baví mě Havel pro jeho intelektuální humor a vlastně kterýkoliv autor se smyslem pro groteskno a tragikomické paradoxy žití.
Co v současnosti považujete za svůj největší úspěch?
Těší mě zájem diváků o naši krušnohorskou ságu Cejch podle románu Zdeňka Šmída a jsem rád, že ho natočila a odvysílala Česká televize. Pak jsem hrdý, že jsme v tomhle roce zvládli dát dohromady dva muzikály náročné po všech stránkách Ženy na pokraji nervového zhroucení a právě Adélu.
Jaké jsou vaše pracovní plány do budoucna?
Chystám se na Podivný případ se psem podle knížky Marka Haddona o malém detektivovi, který je ovšem autista, u nás v chebském divadle. A v kladenském divadle na Shakespearovu komedii Mnoho povyku pro nic.
Jak jste ve vůbec dostal k divadelní režii?
Přes Dismanův rozhlasový dětský soubor při Českém rozhlase v Praze, kam jsem chodil nejdřív jako dítě. Potom jako teenager a student jsem tam pracoval s dětmi na různých představeních. A to mě potom dovedlo na DAMU a hned po škole do Chebu.