Sérii premiér uvede v Chebu hladová Adéla

Každý rok má ve vašem divadle premiéru nějaký muzikál či hudební komedie. Je to pevné pravidlo? „Hudební kusy jsou důležitou dramaturgickou linií, navíc náš soubor je solidně muzikálně vybavený. Uvádíme jednak tituly s živým doprovodem – Dobře placená procházka, Divotvorný hrnec, teď zkoušíme Adélu, jednak zpíváme v hudebních komediích, jako je např. Jak utopit dr. Mráčka a další. S nadsázkou bych řekl, že se snažíme dát písničky všude, kam se dá.“

Kromě muzikálů divákům nabízíte také komedie i experimentálnější kusy. Podle jakého klíče obvykle skládáte sezónu? „Zakládáme si na tom, že každý rok nabízíme divákům úplně nové hry a máme jednu až dvě české premiéry. Dalším prvkem je klasika, kterou se snažíme zpracovávat dnešníma očima tak, aby výsledná inscenace nebyla pouhým muzejním kouskem – letos to bude Othello, kde budeme klást důraz zejména na pohybovou složku. Významnou linkou jsou také adaptace. Rádi děláme nepravidelnou dramaturgii, tedy nikoli hotové napsané texty, ale hry, které vycházejí z filmů, románů či komiksů. Tentokrát to budou Da životy pana Perla podle nádherného poetického fantasy románu Timothée de Fombella.“

Loňská sezóna nesla název Sezóna mužů a žen na pokraji nervového zhroucení, letos je to Sezóna vymyšlených světů. Bylo dříve téma či tituly? „Pojmenování sezóny je do jisté míry vždy marketingový a propagační tah. Není to tak, že bychom si stanovili téma a pak dodávali hry – skládáme každou sezónu jako skládačku, kterou v jistou chvíli prosvitne červená nit společného tématu. Totiž zjistíte, že ve hrách není až tak těžké najít postavy, které se z něčeho hroutí, nebo mají nějaký svůj „vymyšlený“ svět.“

Chystáte i nějakou pohádku pro děti? „V téhle sezóně ne, ale mnoho pohádkových motivů obsahují právě Dva životy pana Perla. Pohádky děláme jednou za rok až dva. Je to častý nářek, někteří rodiče by chtěli každý měsíc chodit na novou pohádku. Ale měsíců v roce je 10 a nastudování trvá většinou déle než 4 týdny. A nemůžeme dělat jenom pohádky. Navíc pro mě je stejně zásadní, aby se do divadla naučili chodit teenageři na hry určené jim.“

Právě zkoušíte koprodukční muzikál Adéla ještě nevečeřela, na kterém se podílejí Západočeské divadlo v Chebu, činohra Karlovarského městského divadla a Karlovarský symfonický orchestr. Jaké to je, být v čele takhle velkého projektu? „Je to adrenalin a je zapotřebí dost dopředu plánovat. Už máme prošlapanou cestičku díky Divotvornému hrnci, který jsme společně dělali před třemi lety. A tenkrát vše nakonec klaplo – i orchestr, který byl ze začátku spíš nedůvěřivý, si to pak ve své většině oblíbil. Slýchával jsem, jak se z orchestřiště muzikanti smějí vtipům, co padají na jevišti, chodili se dívat i s rodinami, když zrovna hrála jejich alternace. Taky se ostýchali děkovat se na jevišti, u nich to není zvykem. Ale nakonec jsme je s dirigentem Matějem Kroupou přemluvili a měli obrovský aplaus.“

Z čeho pramenily ty původní rozpaky? „Bylo to pro ně v lecčems nové. Nejdřív byli zaskočeni Matějem Kroupou, který je vynikající muzikant, ale není to přímo dirigent. Chodil sice na soukromé hodiny dirigování, ale oni jsou jakožto profesionální těleso zvyklí na dirigentská esa. Nakonec se skamarádili, hráči se to dobře naučili a sem tam nějaké špatné mávnutí je nevyvedlo z míry. Veliká kvalita Matěje je v tom, že je to divadelník a cítil projekt jako celek. Kromě hudby respektuje to, co se děje na jevišti.“

Jak také zkoušení s orchestrem probíhá? „Na zkouškách nejdřív korepetujeme u piana, poté máme k dispozici pracovní demo nahrávku. S orchestrem se sejdeme asi na třech zkouškách, říká se jim „sedačky“, kde se orchestr se souborem sezpívá. A pak už jsou generálky. Je to pro všechny náročnější než pro soubory, které mají vlastní kapelu nebo orchestr. Podle mě by živá hudba měla být standard. Je to škoda, že to leckdy nejde. Také v našich hudebních komediích je muzika nahraná, ale když už děláme velký muzikál, tak se vší parádou.“