Elida a Klára
Český rozhlas Plzeň 15. 10. 2012
Sevřenou rodinnou historii s přídechem tajemna hrají v Chebu hlavně o tom, jestli člověk smí sám sebe prodat za pocit zajištěnosti a pohodlí. Jestli má spojit svůj život s partnerem, když ho k němu netáhne nic jiného než příslib jistoty. Tohle totiž učinila Elida, Paní z moře, a od té doby trápí sebe i svého manžela: ten svazek nedrží a nakonec se taky rozpadne. Ke konci 19. století dovedl Ibsen vystihnout problémy moderních lidí tak úchvatným způsobem, že nás jeho hry oslovují dodnes.
Norský dramatik Henrik Ibsen si liboval ve svých hrách v postavách dětí. Nejslavnější je Hedvika ve hře Divoká kachna, to je přímo hlavní role a pro inscenátory je vždy těžké ji obsadit: skutečné dítě tak těžký part neuhraje a dospělá herečka je nevěrohodná. V Paní z moře vystupuje taky dítě, Hilda, mladší dcera doktora, nešťastného manžela té záhadné Elidy, která tráví většinu času na útesu nad mořem.
Hilda je v pubertě ( musím ještě říci, že doktor je vdovec a obě jeho dcery vzpomínají na svou maminku, Elida je pro ně macecha). Je drzá a dětsky neomalená, klade otázky bez obalu, čímž nutí postavy říct, co by jinak neřekly, ba co by si možná ani neodvážily pomyslet. Tenhle dětský způsob vidění a tázání posiluje drama, Ibsen umisťoval dětské postavy do her velice účelně. V Chebu hraje Hildu Klára Štěpánková, herečka, která vůbec jako dítě nevypadá,. Je mimořádně vysoká, dobrých sto osmdesát centimetrů, a dosti robustní, atletické postavy. Má široká ramena, dlouhé nohy, velká chodidla. Její Hilda je ovšem okouzlující, Klára ji hraje tak, že vidíme, jak dívce její „samé ruce, samé nohy“ překážejí, jak je neohrabaná, jak si neví se svým tělem rady. Herečka ovšem si s tělem ví rady velmi dobře a všechno tohle kolohnátství jí pomáhá k tomu, aby zahrála dítě zevnitř. Z její postavy vidíme, jak je Hildě, která postrádá matku a nemá ráda tu záhadnou novou tatínkovu ženu, v duši. Jak je bezradná, nešťastná, jak celé situaci nerozumí. Jak to s ní cloumá. To vše zahraje Klára Štěpánková svým velkým tělem, které nikterak nenapodobuje dětské pohyby ani hlas, je samo sebou.
Klára Štěpánková je ale i jinak zajímavá. Letos získala Křesadlo – cenu pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci jako jediná z Chebska . Absolventka DAMU, hraje v Chebu třetím rokem a je také členkou Dobrovolnického centra při Farní charitě Cheb, pomáhá jednou týdně skupině klientů Domu pro seniory v Dragounské ulici trénovat paměť. Podílí se na akcích pro postižené, spolupracuje s místním sdružením Joker.
Klára Štěpánková pochází ze Žďáru nad Sázavou, zkušenosti pro správně vedený trénink paměti posbírala v Bratislavě. Pomoci potřebným se hodně přiučila i během své cesty na Nový Zéland a nyní navíc, vedle hereckého angažmá , studuje Vyšší odbornou školu sociální práce v Chebu.
Herci chebského divadla se nikdy neměli možnost těšit z masové popularity. Dnes si sice občas zahrají někteří z nich v televizním seriálu, kterých je už tolik, že dochází i na herce z oblastních divadel, kteří přece jenom nemůžou být tak snadno k dipsozici něž herci z Prahy. Být v angažmá v divadle v Chebu ale mělo vždycky i jiný smysl než popularitu. Umělci jako Klára Štěpánková dokážou svůj talent využít a uplatnit i jinak. O to větším kouzlem pak září z jeviště.