Český klimaskeptik jako kacíř?

Hlavní hrdinkou, kacířkou moderního náboženství globálního oteplování způsobeného člověkem, je dr. Cassellová, profesorka přírodních věd, která se zabývá měřením hladiny moří na Maledivách, jehož výsledky stoupání hladiny nepotvrdily. Přijímá proto veškeré důkazy o globálním oteplování velmi skepticky a skepsi, respektive kritickému myšlení bez předsudků, učí i své studenty, které ve hře zastupuje nadšený ochránce životního prostředí Ben Shotter, jehož touha nezanechávat po sobě žádnou ekologickou stopu hraničí se sebepoškozováním. Dr. Cassellová má ve hře i odpůrce, kromě stoupenců Svaté domobrany země, kteří jí vyhrožují smrtí, je to její šestnáctiletá bulimická dcera Phoebe sympatizující s Greenpeace a děkan přírodovědecké fakulty prof. Maloney. Ten se snaží výzkum své kolegyně různě korigovat a upravovat tak, aby více odpovídal ekonomickým zájmům univerzity, závislé na soukromých investorech. Jako správná kacířka zaplatí dr. Cassellová za své nepohodlné názory ztrátou místa, které si ale vydobude zpět tím, že prokáže falšování ve výzkumu na konkurenční Hampshirské univerzitě, čímž konkurenci znemožní nejen u zmíněných investorů. Komedie se však uzavírá několika nepříliš dějově přehlednými zvraty – útok Svaté domobrany země, srdeční záchvat Phoebe, sňatek těhotné Phoebe se studentem Benem – čímž se z komedie vytrácí téma globálního oteplování na úkor tradiční rodinné komedie.

Kulhající inscenace

Režisér a překladatel Zdeněk Bartoš tuto konverzační komedii inscenuje v realistických kulisách univerzitního pracoviště, jež v druhé půlce vystřídá venkovský dům dr. Cassellové. Výpravu (Pavel Kodeda) oživují různá formální ozvláštnění, jako například okno univerzitní pracovny, v němž se mění počasí v závislosti na ročním období. Jednotlivé scény hry oddělují tematická videa (opět Kodeda) s ledními medvědy či továrnami chrlícími zplodiny, doprovázené hudbou Matěje Kroupy. Na plátno se promítají i fiktivní reportáže z Malediv, které tvoří součást televizního interview s dr. Cassellovou. Avšak pravidelné střídání konverzačních scén s promítáním po chvíli začne nudit a celkovému tempu hry rozhodně neprospívá.
Beanova komedie, vycházející z britské dramatické tradice, je svou povahou konverzační, její vtip spočívá zejména ve slovu a přesně vypointovaných dialozích, zatímco situace jsou často stavěny poněkud ledabyle. Režii se bohužel nepodařilo v první půlce vystihnout tempo a správné načasování replik, mnohé vtipy tak vycházejí naprázdno. Teprve ve druhé půlce získá inscenace na živosti a dialogy plné ironie, jízlivých poznámek i žertů nacházejí u publika odezvu. Inscenace také trpí tím, že se jednotlivým postavám, které v původní hře existují téměř výhradně skrze dialog, nepodařilo dodat potřebnou charakteristiku či plasticitu, a o to více pak vyniknou určité kostrbatosti či nelogičnosti v ději. Všechny herecké výkony se tak potýkají se stejným problémem – jakousi podivnou nedotažeností, a tím související nepřesvědčivostí. Výjimku tvoří pasáž, kdy Diana Toniková jako Phoebe neodolatelně teenagersky balí Bena, Jindřich Kotula se jako Ben snaží věnovat dostatečnou pozornost jak matce, tak dceři, Radmila Urbanová jako dr. Cassellová se vášnivě noří do výzkumu, zatímco Tomáš Kolomazník jako děkan Maloney se ze sebejistého manažera promění ve zkrachovalce, kterého opustila žena.

Obhajoba Velkého Kastelána?

Ve Velké Británii vstupuje Beanova Kacířka do naprosto odlišného kontextu než u nás. Komedie, nastudovaná divadlem Royal Court, se polemicky vymezila proti dalším inscenacím textů zabývajících se problémem globálního oteplování, zejména proti hře Greenland (Grónsko) uváděné souběžně v britském Národním divadle. Mnohé postavy a situace hry tak mohou být a pravděpodobně jsou ironií či parodií, z nichž kritici nejčastěji zmiňují ledního medvěda jako pozitivní ikonu inscenace Greenland, která se zde zesměšňuje v podobě malé plyšové figurky, s níž se dr. Cassellová radí o své situaci při vyhazovu. V českém kontextu scénka ztrácí polemický osten a je, respektive má být pouze vtipná. Anglický originál se jako správný „Zeitstück“ ostatně hemží různými odkazy na soudobé britské reálie a jejich převod do českého prostředí se překladu samozřejmě mohl podařit jen zčásti. Ve Velké Británii evidentně převládá názor, že globální oteplování existuje a způsobuje ho člověk, a navíc se takto pojímané téma klimatické změny dostalo na jeviště nejen na velkých, ale i na malých scénách. Beanova komedie se tak kriticky vymezuje vůči převládajícímu názoru, poukazuje na nezávislost vědeckého výzkumu, který nemá být ovlivněn předsudky ani zájmovými skupinami. Kritizuje ztrátu nezávislosti univerzit, které se v zajetí soukromého kapitálu stávají jeho pouhými utilitárními nástroji, upozorňuje na nebezpečí jakékoli hypotézy či světonázoru, který se stane nevyvratitelnou a nediskutovanou doktrínou a s jehož odpůrci se zachází jako s kacíři.
V České republice ale zažíváme něco diametrálně odlišného. Popírači globálního oteplování v čele s Velkým Kastelánem, který k nám promlouvá z výšin svého hradu, představují velmi vlivnou a mediálně mocnou skupinu, takže převládající diskurz našeho veřejného života představuje právě klimaskepticismus. Nabízí se tedy otázka: proč obhajovat názor, který u nás ovládá média, ještě na divadle? Nemělo by se divadlo zastávat spíše těch slabších? Nemělo by ze své povahy okrajového umění hájit spíše názory jdoucí proti proudu než ty mainstreamové? Aby se však i v našem prostoru zrodila polemika o globálním oteplování vedená prostřednictvím her a z jevišť prestižních scén, je třeba nějak začít. A první krok na této cestě učinilo právě Západočeské divadlo v Chebu.

Richard Bean: Kacířka, překlad a režie Zdeněk Bartoš, dramaturgie Marta Ljubková, výprava a video Pavel Kodeda, hudba Matěj Kroupa, česká premiéra 22/10 2011, psáno z reprízy 5. listopadu 2011.