Hra Václava Havla na chebské scéně

Autor, dnes sedmdesátiletý, debutoval jako dramatik v roce 1959 hrou Život před sebou. Z roku 1963 je jeho drama Zahradní slavnost, kterou se proslavil, a toto drama se udrželo v repertoárech českých i světových divadel dodnes.

Hra Spiklenci byla napsána v roce 1971. Po roce 1989 se mění dopad myšlenek a záměrů ve hře obsažených a jak uvádí v programu režisér hry, hostující Filip Nuckolls, nelze nevidět postavu ministerského předsedy. Jednání této postavy – zde staví autor hry myšlenku, že není rozumné řídit stát ideologickými představami o svém národě, představami o přirozené pospolitosti mas, o rozumnosti a logičnosti lidského jednání, o přirozeném výběru té správné cesty pro blaho občanů a státu. A právě tato postava hry tváří v tvář byrokracii, kde politiku vidí silní političní pretoři jenom jako věčný obchod, samu politiku jako džungli, musí kapitulovat. Tato prohra však není prohrou bojovného středu dvou politických principů, je prohrou pohledu na politickou realitu a jeho tlak. Tolik z režijního záměru hostujícího režiséra.

Filip Nuckolls spolu Martou Ljubkovou za dramaturgii divadla, s vedoucím výpravy Pavlem Kodetou a hudbou Daniela Fikejze se v obsazení osob opřeli o velmi přesvědčivé výkony Kamila Prachaře ve dvojroli ministerského předsedy a Alfréda Steina, osobního tajemníka ministerského předsedy ve vyšetřovací vazbě.
Prachař vydal ze svých dlouholetých zkušeností jak hereckých, tak osobních, přesnou kresbu obou postav a divák rázem našel tu zoufalost oběti politickými predátory chycenou, kterou si nemíní za žádnou cenu nechat vyrvat ze svých spárů. A tady jako protihráč se ukázal ve svém státním prokurátovi Dyklovi Pavel Marek. Ten ustrašený človíček, se kterým mohl zamávat a dostat ho do rohu politického dění, to byl představitel všech těch „převlékačů svetrů“ při takzvané sametové revoluci, kdekoli ve světě.
K tomu všemu, k obrazu té „politické smetánky“ za každého režimu, přispěla podáním charakteru Helgy, bohaté vdovy, Vladimíra Vítová, plukovník Mohér, náčelník policie Jana Vápeníka a majof Ofir, náčelník generálního štábu Václava Lišky. Charakter osob, jejich ztvárnění, všeobjímací prohnanost i hlupství, to jsou ceniny této inscenace.

Soubor byl i v dalších menších rolích veden velice přesně režisérem a výsledkem je inscenace, která ma po jarní premiéře jiště připravenou cestu být uváděna ještě další divadelní sezónu.

Jaroslav Makrot