KALENDÁRIUM DIVADLA V CHEBU

1442

První uvedení nejstaršího dochovaného divadelního textu, Chebské hry o Božím těle (Egerer Fronleichnamsspiele); hrála se pravidelně až do roku 1517.

1760

Zřízení první chebské stálé divadelní scény v domě U Turkovy hlavy; hrálo se tu do roku 1787. V roce 1779 navštívil toto divadlo císař Josef II.

1787

Na divadelní sál byl upraven tzv. Redoutensaal chebské radnice.

Ze stejného roku (30. prosince) pochází nejstarší chebský dochovaný divadelní plakát. Není překvapivé, že zve diváky na kus Albrecht, vévoda frýdlantský.

1816

Divadelní společnost Georga Schantrocha uvádí na jaře v Chebu dvě Mozartovy opery Únos se serailu a Kouzelná flétna.

1840 / 1841

V této sezóně uvedla společnost Johanna Suwara v Chebu ojedinělou kuriozitu: část divadelního představení v češtině, dokonce s českým plakátem. Mezi dvěma německými aktovkami se odehrála komedie Jana Nepomuka Štěpánka Berounské koláče. Na ceduli k tomuto kusu byly česky všechny údaje včetně „pánů“ a „panen“ u herců a hereček.

1851

Redoutensaal na chebské radnici byl uzavřen a začíná se hrát divadlo v barokní Vnější Horní bráně, která byla původně součástí městských hradeb stržených roku 1809. Přestavěná a upravená budova se začala nazývat Der Komödienstaal.

13. května 1872

Městská rada svěřuje stavbu nové divadelní budovy chebskému staviteli Karlu Haberzettelovi podle návrhu Vinzenze Pröckela. Jako pozemek bylo vybráno prostranství před starým městským opevněním (Jungfernschanze). Organizovaly se sbírky mezi obyvateli, přispívaly veřejné instituce, pořádala se divadelní loterie a divadelní plesy, v prodeji byly dokonce divadelní obligace.

3. října 1874

Divadlo bylo slavnostně otevřeno uvedením dvou částí Schillerovy valdštejnské trilogie Valdštejnův tábor a Valdštejnova smrt. Prvním ředitelem se stal dirigent františkolázeňského orchestru Theodor Tomaschek.

Léto 1887

Cheb navštívila korunní princezna Stefanie (manželka následníka trůnu Rudolfa) a mávala nadšeným davům z balkónu nedávno zbudovaného divadla.

1902/03

Ambiciózní ředitel Adam Josef Heissinger zřizuje v Chebu stálý operní soubor. Orchestr s 24 hudebníky posílil na orchestr operní. Na repertoáru se objevují hlavně Mozart, Beethoven, Weber a Wagner. Divadlo sice nastoupilo razantní cestu k modernosti a snažilo se zbavit provinčního nádechu, zároveň se ovšem vzhledem k náročnosti produkce ocitalo pravidelně ve finančním deficitu.

1904

Divadlo modernizuje výzdobu interiéru. Akademický malíř Josef Reiner provedl secesní malby na stropě – Múzy jako alegorie Tragédie, Hudby, Tance, Komedie, Poezie a Lyrické poezie.

1909

Významný ředitel Alexander Mons-Rollman, medik zběhlý k herectví narozený v Temešváru, dotváří v chebském divadle solidní činoherní soubor.

1919

Obnovení divadelního provozu po dlouhé pauze vynucené první světovou válkou.

1923

Městská rada zakládá Chebskou divadelní obec, volné sdružení, které mělo po všech stránkách podporovat chebské divadlo a pomáhat mu. Podařilo se tak vybudovat stabilní okruh předplatitelů.

1925

V Chebu byl založen český divadelní spolek Budil, ustavený pod patronací plzeňského spolku J. K. Tyl. Soubor hrával v hostinci Frankentahl na Novém Městě, později v bývalé Mayerlgarten. Zkoušelo se v sále hostince U Zlaté koule a také v místnostech české školy. Na repertoáru byly hry Jiráskovy, Vrchlického, Langerovy i překlady zahraničních autorů. Do roku 1937 také hrál jedno až dvě představení ročně v budově městského divadla.

1926/27

Poprvé vycházejí Chebské divadelní noviny. V následujícím roce divadlo poprvé dostává od města subvenci.

1924–26

Ředitelem se stává chebský rodák, divadelní podnikatel, herec a operní pěvec Anton Kohl, který buduje nový umělecký soubor a angažuje dirigenty Josefa Kölsena a Václava Preise. (V Chebu se Kohl poprvé profesně uvedl už v roce 1921.) Uvádí náročný operní a operetní repertoár. Opera, opereta a činohra v Chebu působí po celé období první republiky.

1926

Další modernizace budovy s přihlédnutím k potřebám opery (rozšíření orchestřiště, šaten, bočních křídel, garderoby aj.). Zajištěny byly únikové a bezpečnostní standardy, obměněn světelný park i zázemí pro diváky.

20. prosince 1929

Uvedení Prodané nevěsty (na plakátech stálo Die verkaufte Braut) ve spolupráci s pražským Německým divadlem.

1933

První rozhlasový přenos z Chebu se odehraje právě v divadle. Vystoupí český pěvecký soubor Hraničář (jeho členové byli většinou vojáci 5. pěšího pluku Doss’Alto). Spolu s orchestrem řízeným Jindřichem Pravečkem přednesl Smetanovu Českou píseň. Zpěváci ochotnického spolku Budil pro tuto příležitost nastudovali Blodkovu operu V studni.

1934

Do čela se vrací Anton Kohl a divadlo se plně nacifikuje. Subvencuje ho z většiny říšské ministerstvo propagandy, na němž je zcela závislý i repertoár. Už v roce 1935 divadlu berlínskou cenzurou neprošlo osm navrhovaných her. Ředitel Kohl se situací snaží „protančit“ pomocí převážného nasazování klasických titulů (Grillparzer, Goethe, Shakespeare, Kleist, Wilde).

1935

Dobové prameny označují Cheb jako jedinou sudetoněmeckou scénu vedenou „v čistě německém duchu“, která má „čistě árijský“ personál. Ani dotace z Říše ale nestačila ke krytí vysokého deficitu, který vznikl po rapidním poklesu návštěvnosti po odpuzujícím henleinovském bojkotu židovských umělců a emigrantů před Hitlerem.

1936

Divadlo je na celý jeden rok uzavřeno, protože městská rada složená ze sociálních demokratů a křesťanských socialistů odmítá subvencovat nacifikované divadlo zcela v područí říšskoněmeckého ministerstva propagandy.

1937/38

Divadlo znovu otevřeno, ředitelem se stává Andreas Stingel, který repertoár pragmaticky orientuje na neškodnou operetu. Divadlo má vůbec nejpočetnější soubor v historii.

30. ledna 1938

Divadlo demonstrativně navštěvuje Konrád Henlein. Celá událost je provázena plánovanými protistátními provokacemi, zcela fašizovaný herecký soubor i technický personál, stejně jako zfanatizované publikum, nadšeně aplauduje a skanduje heslo „Heim ins Reich!“

29. září 1938

Mnichovská dohoda o postoupení československého pohraničí hitlerovskému Německu na sedm let ukončuje činnost chebského českého divadelního spolku Budil.

1942/43

Dochází ke sloučení chebského a františkolázeňského divadla a vznikají tak Spojená divadla městská Cheb-Františkovy Lázně (Vereinigte Stadttheater Eger-Franzensbad).

31. srpna 1944

V chebském divadle se uskutečnilo poslední představení, poté byla všechna divadla v Německu úředním výnosem uzavřena. Tímto dnem končí původní německá divadelní kultura v Chebu.

srpen 1945

Obnovena činnost českého divadelního spolku Budil pod vedením dr. Karla Weisse. Ředitelem budovy Městského divadla byl jmenován Ladislav Macák. Svou činnost obnovuje také pěvecký spolek Hraničář.

1946

Spolek Budil dostává do správy budovu Městského divadla.

1947

Do Chebu začíná dojíždět nově vytvořené profesionální Krajské oblastní divadlo z Karlových Varů.

Ve stejném roce se v Chebu etabluje Městské loutkové studio (MLS), sídlící  v sále zvaném „Myšárna“ v dnešní Hradební (tehdy Gorkého) ulici. S tímto studiem spolupracuje legendární loutkář a hlavně řezbář, tvůrce loutky Hurvínka (Spejbla vyřezal jeho strýc Karel) Augustin (Gustav) Nosek. Zemřel v Chebu 1. února 1974.

1948

Spolek Budil končí svou činnost, většina herců přechází pod nově zřízený DIOSK (divadelní odbor závodního klubu SKP Cheb). Činnost chebských ochotníků se dočkala uznání nejen na celostátní amatérské scéně, ale i od profesionálů.

1955

Zahájena rekonstrukce budovy Městského divadla. Divadlo přichází o lóže, které jsou podle dobových představ „buržoazním přežitkem“. Podoba interiéru i zázemí se pomalu blíží dnešní podobě. Sál má nicméně stále kapacitu necelých 700 míst (více než dvojnásobek oproti dnešku). Do provozu opět uvedena točna.

7. května 1960

Slavnostní uvedení Smetanovy Prodané nevěsty. Vedle kmenových členů souboru DIOSK účinkovali jako hosté i pražští sólisté. Režíroval Václav Hátle.

8. května 1960

Činoherní soubor uvádí jako druhé slavnostní přestavení v nově zrekonstruované divadelní budově Tylovu Fidlovačku, také v režii Václava Hátleho.

22. listopadu 1960

Oficiálně ustavena stálá profesionální scéna v Chebu. Zřizovatelem divadla s názvem Krajské oblastní divadlo v Chebu byl Krajský národní výbor v Plzni a bylo mu dáno do vínku i působení v Mariánských Lázních, Františkových Lázních, zájezdovou oblast tvořily i okresy Sokolov a Tachov.

Po zřízení profesionální scény ochotníci udržují svůj soubor ještě do roku 1964. Dodnes provozují svou činnost ve Františkových Lázních.

čtvrtek 7. září 1961

První představení nového uměleckého souboru v Chebu: Strakonický dudák J. K. Tyla. Základ souboru tvoří skupina herců ze Západočeského divadla v Klatovech pod vedením principála Karla Nováka, bývalého herce plzeňského divadla. Mezi nimi např. Miroslav Moravec, Gustav Opočenský, Kamil Prachař, Stanislav Tříska, Libuše Teubnerová, Libuše Holečková a další. Šéfem výroby a výpravy je Miroslav Cygan, režiséry Karel Nováček a Karel Třebický.

1962

Soubor posilují nové tváře, mezi nimi např. Jarmila Rösnerová-Horská (matka herce a divadelního pedagoga Borise Rösnera). Oficiální název se mění na Divadlo pohraniční stráže.

1963

Svou divadelní kariéru zahajuje v Chebu dramaturg Miloslav Klíma, pozdější pedagog na pražské DAMU. V Millerově Smrti obchodního cestujícího hostuje v hlavní roli Karel Höger.

1965

Poprvé se objevuje název Západočeské divadlo Cheb (resp. v Chebu) používaný dodnes.

únor 1970

Odvoláním ředitele Karla Nováka končí úspěšná dekáda budování stálé profesionální scény v Chebu v 60. letech a začíná normalizace. S ním odchází třetina souboru. Je nahrazen Mikulášem Krotkým. Novým šéfem se stává režisér Miloš Horanský. Přichází také režisér Jiří Budínský, na hodinu vyhozený z jihlavského divadla.

1972/73

V Chebu hostují režiséři Peter Scherhaufer a Evald Schorm.

1973/74

„Herečka v nemilosti“ Vlasta Chramostová vytváří v režii hostujícího Luboše Pistoria nezapomenutelný výkon v titulní roli dodnes připomínané výjimečné inscenace Brechtovy hry Matka Kuráž a její děti. Inscenace byla záhy zakázána, derniéra se odehrála dokonce na zájezdu v Jáchymově.

Na konci sezóny přichází do Chebu (jako do vyhnanství) další osobnost českého divadla, bývalý šéf a režisér pražského Divadla Na zábradlí Jan Grossman.

1974/75

V Chebu začíná svou divadelní kariéru režisér Miroslav Krobot (odchází s Janem Grossmanem na konci sezóny 1979/80).

Na podzim roku 1974 vzniká z iniciativy tří herců (René Přibil, František Hromada, Ivo Hyrš) na zkušebně v provozní budově Studio d, využívané jako komorní scéna a tvůrčí dílna dodnes.

1977

Ředitelem ZDCH se stává Jaroslav Vlk.

1977/78

Vzniká původní „valdštejnská“ hra pro Cheb: Popel a hvězdy Jaroslava Bočka. Hlavní roli Albrechta z Valdštejna hraje Gustav Opočenský v režii Jana Grossmana.

Na konci sezóny uvádí divadlo – jako první a jediné v celé zemi – komedii anglického dramatika s českými kořeny Toma Stopparda Jsem volný jak ten pták. Stoppard byl ve velké neoblibě režimu, protože jako západní intelektuál podporoval signatáře Charty 77. Uvedení hry navzdory všemu svědčí o pozoruhodné odvaze tehdejšího vedení divadla.

1979/80

V poslední chebské inscenaci Jana Grossmana Setníkův štít (příběh z doby francouzské revoluce napsal pro Cheb opět Jaroslav Bouček) hostuje Jiří Adamíra.

1980/81

Jako dramaturg nastupuje Zdeněk Hedbávný, soubor posiluje František Husák, jeden z klíčových herců slavné éry pražského Činoherního klubu 60. let. Svou divadelní kariéru zahajuje v Chebu herec Bohumil Klepl (působil zde jedinou sezónu).

Od 12. do 16. září probíhá první (resp. „nultá“) přehlídka Divadlo jednoho herce, která se etablovala jako jediný festival monodramat v ČR. Koná se každé dva roky podnes.

1982/83

Přichází nový režisér Pavel Pecháček.

1985/86

Novým dramaturgem se stává Martin Urban, který do té doby pracoval u záchranné služby, protože z politických důvodů nemohl pracovat u divadla. Později byl dlouholetým dramaturgem libereckého Divadla F. X. Šaldy, působil v pražském Národním divadle. Další příklad odvahy tehdejšího vedení divadla.

1988

Západočeské divadlo prolamuje hradbu mlčení kolem dramatika Josefa Topola a po dlouhých osmnácti letech ho vrací na české jeviště inscenací jeho hry Konec masopustu (režie Karol Skladan). Posledním uvedením tohoto autora v Československu byla v roce 1971 hra Půlnoční vítr právě v Chebu.

1990/91

Novým zřizovatelem divadla se stává město Cheb.

Koncem roku opouští post ředitel Jaroslav Vlk, s novou sezónou nastupuje na jeho místo režisér a herec František Hromada (v divadle působil od sezóny 1970/71, s přestávkou v letech 1976-80, poté se do divadla vrátil jako režisér).

Martina Urbana střídá lektorka dramaturgie Alena Zemančíková.

1991/92

V Nestroyově Provazu o jednom konci hostuje Ivan Řezáč (tehdy herec pražského Národního divadla, dnes vinohradského).

Pod vedením Marka Bečky zakládá skupina loutkářů z pražské DAMU při chebském divadle malý soubor Buchty a loutky, dnes úspěšné a renomované divadlo (stálý host Studia Švandova divadla v Praze), ceněné na českých i zahraničních festivalech.

Ve vlastní produkci uvádí ZDCH Mozartovu operu Únos ze serailu. Jako sólisté účinkují hosté z Prahy, doprovází je mariánskolázeňský symfonický orchestr.

1993/1994

Herec a režisér Antonín Navrátil založil v Žírovicích dětské divadelní studio Reneta, pilně působící v Chebu a ve Františkových Lázních.

1996/97

S divadlem spolupracuje režisér Dušan Pařízek v rámci svého projektu Dědictví a budoucnost. Do Chebu přivezl svou inscenaci středověké německé „hry-hádání“ Jana ze Žatce a Teplé Oráč a smrt, a to v české a německé mutaci. V české verzi hráli v Pařízkově překladu Alfréd Strejček (Oráč) a Jitka Molavcová (Smrt).

Nové loutkářské studio chebského divadla si zvolilo název Nítě.

1996/97

Na konci sezóny přicházejí režisér Branislav Mazúch, herečka Tereza Kostková a Petr Mikeska (dnes herec, režisér a šéf Městského divadla Mladá Boleslav).

5. dubna 1997

V noci na 6. dubna v divadle vypukl požár. Rekonstrukce začíná v říjnu téhož roku, provádějí ji Pozemní stavby Cheb.

4. května 1998

Znovuotevření divadla po celkové rekonstrukci, rok a měsíc po velkém požáru. Interiér divadla, zázemí pro diváky i pro herce získaly svou dnešní podobu. Slavnostně se otevíralo komedií Slaměný kloboukv režii Pavla Pecháčka.

První činoherní premiérou v obnovenémdivadle byl 30. května Euripidův Orestes v režii hostující Ireny Žantovské.

Lektorkou dramaturgie se stává Ráchel Mazúchová.

1998/99

Nově složená skupina loutkářů si dává název KAŠe a PÁREK.

Režisérka Helena Glancová nastudovala hru Thortona Wildera Naše městečko, v níž hostovali Petr Kostka a Carmen Mayerová.

1999

V říjnu nastupuje do funkce ředitele Miloš Růžička. Šéfkou souboru se stává Věra Herajtová. Ze zlínského divadla přichází dramaturgyně Lidmila Kraváková. Divadlo je sloučeno pod jednu hlavičku s Městským kulturním střediskem, které s divadlem zůstává podnes, už jako Kulturní centrum Svoboda.

2000/01

Herečka Radmila Urbanová získává cenu za nejlepší ženský herecký výkon na přehlídce České divadlo v titulní roli hry Rút (autor Rostislav Křivánek, režie Věra Herajtová, hudba Vladimír Franz).

Po deseti letech byl rozpuštěn loutkoherecký soubor v Chebu. Od té doby je v divadle čistě činoherní soubor.

2003/04

Na přehlídce České divadlo získávají cenu za nejlepší ženský herecký výkon hned tři chebské herečky – Eva Navrátilová, Jarmila Vlčková Sylvie Krupanská za role ve hře Johna Pielmeiera Agnus Dei – Bohem nadaná.

2006

Uměleckým šéfem se stává Zdeněk Bartoš (ve funkci dodnes), dramaturgyní Marta Ljubková (dvě sezóny ve stálém angažmá, později několik let externě spolupracovala s vedením divadla na dramaturgických plánech i konkrétních inscenacích; poté několik let působila jako šéfdramaturgyně Národního divadla v Praze).

2007

Vladimíra Vítová v širší nominaci na Cenu Thálie za roli Porcie v Shakespearově Kupci benátském (režie Zdeněk Bartoš).

2008/09

Západočeské divadlo se účastní mezinárodního projektu Quartet –Vize Evropy, spolu s Národním divadlem v Novém Sadu (Srbsko), Divadlem Gézy Gárdonyiho v Egeru (Maďarsko) a divadlem Théatre Rictus v Nantes (Francie). Projekt obnášel vzájemné hostování, společné workshopy a návštěvy. Pro francouzskou část projektu napsal dramatik René Levínský chebskému divadlu hru Nawratilowa Szymczykowa (Planoucí srdce), přímo „na tělo“ dvěma dlouholetým členkám souboru – Jarmile Šimčíkové a Evě Navrátilové.

Radmila Urbanová v širší nominaci na Cenu Thálie za roli Marjorie v inscenaci hry Williama Mastrosimona Krajní meze (režie Valerie Schulczová).

2010/11

Jako režisér a dramaturg do divadla přichází Šimon Dominik (v ZDCH do roku 2014, později několik let šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci).

2012

Ředitelem divadla je jmenován Jan Svoboda (ve funkci dodnes), stále aktivní regionální a komunální politik, bývalý chebský starosta.

2016

První členkou chebského souboru, která získává Cenu Thálie (pro umělce do 33 let), je Pavla Janiššová.

Dramaturgyní se stává Martina Pokorná (s divadlem spolupracovala už v rámci loutkoherecké skupiny koncem 90. let).

Česká televize natáčí dramatizaci románu Zdeňka Šmída Cejch (režie Zdeněk Bartoš) a vysílá celý záznam na ČT Art v rámci série Rok regionálních divadel.

2017

Stejná inscenace hostuje na Bavorských dnech divadla (Bayerische Theatertage) v blízkém Hofu a je simultánně tlumočena do němčiny.

2018

Po společných projektech chebského a karlovarského divadla (muzikály Divotvorný hrnec–2013 a Adéla ještě nevečeřela–2016, oba s živým doprovodem Karlovarského symfonického orchestru) je Zdeněk Bartoš jmenován i šéfem činohry Karlovarského městského divadla. Vzniká tím jakási „personální a programová unie“ obou divadel. Ačkoliv každé má jiný právní status, jiného zřizovatele a karlovarské divadlo má jen volný okruh stálých hereckých spolupracovníků, oba divadelní domy se budou na původní činoherní tvorbě v Karlovarském kraji podílet spolu. Společné koprodukční inscenace se hrají na obou scénách.

2023

Pavla Janiššová v širší nominaci na Cenu Thálie v kategorii muzikál za roli Marie Čížkové v původním muzikálu podle filmu Jana Hřebejka a Petra Jarchovského Musíme si pomáhat (libreto a režie Zdeněk Bartoš, hudba Matěj Kroupa a Jindřich Volf).

Zpracováno z větší části podle knihy Františka Hromady Historie chebského divadelního života, vydané k výročí 50 let českého profesionálního souboru v Chebu a 950 let od první písemné zmínky o městě Chebu.