Chebský deník | 8.9.2021 | Kateřina Butaki |

Západočeské divadlo Cheb velkolepě oslavilo 4. září šedesát let svého působení. Slavilo se celý večer a pozvání přijalo spoustu známých osobností, které si divadlem coby herci, režiséři, nebo dramaturgové prošli.

Velký sobotní galavečer sloužil jako „průlet“ od chebských divadelních prvopočátků až po současnost. „Vybraly se zásadnější momenty celého fungování divadla a rozdělily se na desetiletí. Na každých deset let jsme měli vybrané hosty, kteří prošli chebským divadlem, a to od výtvarníků, dramaturgů, režisérů, herců, kteří vzpomínali na své zážitky a dobu, kdy v divadle působili. Kdo nemohl být přítomný, tak svou vzpomínkovou zdravici natočil na video, abychom ji všichni přítomní, divadelní oslavenci i návštěvníci mohli vidět,“ říká jedna z hereckých stálic Západočeského divadla v Chebu Jindřich Skopec.

Ke každému desetiletí se vždy vybrala jedna hra, která se v rámci oslav ztvárnila osobitým způsobem. „Vždy jsme k danému období udělali divadelní ukázku, která vždy skončila v obraze – póze a daná póza znázorňovala fotografii z daného období, kterou mohli návštěvníci vidět na projekci. Zkrátka, současní herci hráli ukázku z nějaké hry a nad nimi jsme mohli vidět fotografii z původní inscenace. Dále se také vybrala jedna píseň, která korespondovala opět s danou dobou. Na ni herci zpívali a tančili. Jako přidanou hodnotu jsme měli připravené rádoby zprávy, které také popisovaly konkrétní dobu. Určený zpravodaj popsal světové dění a postupně se přesunul i na regionální místní zprávy, které pojednávaly o historických událostech divadla. Tímto způsobem jsme popsali všech šest desetiletí, které má divadlo za sebou. Na závěr jsme zazpívali mix muzikálových písní, které tu také po celou dobu působení divadla zněly, “ popisuje.

Západočeské divadlo v Chebu mělo i období, které lze označit jako dobu temna. „Vše má dvě strany. Na jednu stranu to bylo velmi těžké, na druhou zase parádní, protože spoustu kvalitních režisérů, herců, dramaturgů, kteří měli kvůli režimu různé zákazy a problémy s bývalým režimem, tady v Chebu své místo našli. Vždy tu totiž byli ředitelé, kteří s těmi nástrahami dokázali zacházet. My jsme tady najednou měli skvělé umělce, které nám v Praze záviděli. Svým způsobem tato doba byla pro chebské divadlo paráda, protože jsme tady viděli divadelní špičku. Devadesátá léta byla celkově pro divadla těžká, protože po revoluci lidé nečekaně nechodili do divadla, takže chvilku zase trvalo, než diváci začali chodit “ sděluje.
Další nepříjemnou záležitostí bylo vyhoření divadla. „Já jsem tehdy přišel z Karlových Varů, začali jsme zkoušet Fanfána Tulipána. Muselo se zkoušet na hradě, to se docela dalo. Fascinovalo mě, že divadlo po celou dobu až na pár let nemělo úplně stálou pozici. Na radnici dlouho vládli komunisté a jim divadlo trochu v krku leželo. Vždy se vlastně řešilo, jestli divadlo ano či ne. Takže přese všechno to bylo neskutečné. Nastoupil jsem dva dny po vyhoření divadla a měli jsme hrát Benátčanku a zavolali nám, že se to přesouvá do Horního Slavkova, do kulturního domu, kam se sjely čtyři autobusy diváků a to představení se odehrálo. Opravdu jsem byl překvapený. Nikdo se nehroutil. Divadlo se začalo opravovat, zkoušeli jsme ve Frantovkách, a tak různě, také se jezdilo do Prahy na Palmovku, která nám poskytla druhou domovskou scénu. Sezóna proběhla hodně za sparťanských podmínek, ale zvládli jsme to. Za rok už jsme zase mohli do divadla zpět. Díky tomu všemu jsem si uvědomil, že tu chci už zůstat. Zamiloval jsem si to tu, a to mám na mysli nejen divadelní prostředí, ale i město. Našel jsem tu smysl hraní divadla,“ podotýká herec Jindřich Skopec.

Nová éra divadla přeje změnám. „Hodně se divadlo změnilo s nástupem Zdeňka Bartoše a Marty Ljubkové. Vytvořili totiž výbornou dramaturgii pro Cheb. Nebáli se nových věcí, zanesli spoustu českých premiér, které u nás lidé ani neznali. Dokázali zachovat takovou dramaturgii pro Cheb, aby to nebylo příliš klasické a aby přitáhli lidi od původních seniorů, až po mladou generaci, což se opravdu doteď daří,“ uvádí.

Diváci se mohou těšit v této sezóně na bohatý repertoár inscenací. „Můžu s čistým svědomím říct, že diváci mohou přijít na cokoliv a vždy si odnesou nezapomenutelný zážitek. Divadlo je různorodé, mnohožánrové, takže každý si přijde na své. Co se týče muzikálů, tak je máme opravdu krásně živé a energické. Je to písnička na písničku, je to hudba, kterou by si člověk pustil sám o sobě. Pozval bych určitě na Odyssea, protože tady se režisérovi povedl opravdu malý zázrak. Je to tak nádherně výtvarně zpracované, to musíte vidět sami. Je to opravdu nádherná podívaná. Dále Sex na vlnách, také skvělá komorní záležitost. A teď máme 11. září premiéru Babičky drsňačky, kde si na své přijdou všichni napříč generacemi. Takové kouzlo představení má. Dále určitě nesmím zapomenout zmínit Můj romantický příběh a Sylvii. Jelikož v divadle musíme všichni umět zpívat a hrát, tak připravujeme další muzikál, a to Kdyby tisíc klarinetů. Na to se moc těším. To bude veliká paráda. Zdůrazním i představení Hra, která se zvrtla. Tady je důležitější téma, než provedení. Ani jedno oko nezůstane suché, samozřejmě od smíchu. Kdysi jeden klasik řekl: „To, že se divadelní představení dohraje do konce, je jeden malý zázrak,“ a o tom je celé představení. Tam se zkrátka podělá úplně všechno a herci se snaží to za každou cenu dohrát. Na co bych chtěl ale také opravdu nalákat, tak 20. listopadu se bude opakovat akce, která se tady dělala před třemi lety s názvem Roztančené divadlo. Je to taková divadelní Star Dance, kdy šest herců a šest profesionálních tanečníků budou tančit v chebském divadle. Vidět spolupráci herců různých generací a tanečníků bude také pastva nejen pro oči,“ dodává Jindřich Skopec.

Na oslavu divadla přišel starosta Chebu Antonín Jalovec. „Divadlu přeji, aby se určité záležitosti už neopakovaly. K tomu především patří požár, jako tomu bylo v roce 1997. Také bych byl nerad, aby se opakovala doba, kdy se herci a režiséři sem chodili za trest jako za minulého režimu. Především nechci, aby se opakovala také doba, kde by divadlo na dlouhou dobu muselo přerušit svou činnost. Co by se naopak opakovat mělo je plné hlediště jako při sobotním galavečeru. Především bych si z pohledu starosty přál, aby s divadlem a městem pokračovala výborná spolupráce a prolínání se s městskými akcemi, protože nám divadlo poskytuje fantastické zázemí, co se týče komentovaných prohlídek pro turisty, školáky, zajišťuje nám masopustní průvod, zastřešuje kulturní centrum, takže je toho spousta, co divadlo pro město dělá a my jsme za to velmi vděční. Také si velmi vážím toho, že v době pandemie herci a s celým divadelním týmem pomáhali při šití roušek, rozdávali seniorům potravinové balíčky, působili na krizové lince nebo dělali online různá představení, která zpříjemňovala lidem dobu náročného lockdownu,“ uzavírá starosta.