Musíme si umět poradit, říká maskérka

Moje sestra ale nastoupila do obchodního oddělení. Jednou tady potřebovali pomoci s parukami poté, co onemocněla paní, která tu pracovala. Moje sestra mě tehdy oslovila, jestli bych jim nepomohla,“ vyprávěla maskérka. Poté si udělala kurz líčení a v divadle už zůstala. Řadu zkušeností si doplnila praxí a spoluprací s výtvarníky. Právě ti za Janou Chroustovou chodí se svými nápady a společně pak vytvářejí postavy, které se na divadle objevují.

„Člověk si musí umět poradit. Výtvarník sice přichází s návrhem, ale na vás je, abyste uměla postavu dotvořit,“ prozradila. Herečky a herce přitom dostává Jana Chroustová „do parády“ zhruba dvě hodiny před představením. Pokud se jich na pódiu střídá hodně, pod ruce jí přichází podle toho, kdo zrovna vystupuje jako první. „Co se týče líčení, tak děvčata jsou zručnější než chlapci. Většinou jim to stačí jednou ukázat a pak už se líčí sama. Mají to prostě v sobě,“ řekla. S pány je ale zase podle ní větší legrace, ačkoli se zpravidla netváří úplně nadšeně, když jim maskérka maluje oční linky. I jí se ovšem stalo, že spolupracovala s herečkou, která nebyla vůbec zvyklá líčit se. Když jí řekla, aby si dala na obličej make-up, zeptala se jí, cože to je. Právě s aplikací make-upu přitom divadelní líčení začíná.
„Poté přijdou na řadu různé korektury a pak teprve samotné líčení. To je ovšem zcela jiné, než to pro běžné nošení, protože světla v divadle hodně věcí potlačí. I když za mnou přijde výtvarník a řekne, že chce líčení civilní, s civilem to nemá nic společného,“ popsala maskérka. Jedním z největších profesních oříšků prý byla pro Janu Chroustovou postava popáleného zločince. Aby dosáhla co nejvěrnějšího efektu, vyzkoušela několik vazelín z lékárny a nakonec se jí líčení povedlo. „Vazelína tenkrát vyhrála. Pokud děláme nějakou ránu, používáme potravinářské barvivo, které jde i dobře vyprat, anebo takzvanou divadelní krev, která se kupuje od specializovaných firem. Ta už je ale finančně náročnější,“ řekla.
Přestože si řada lidí myslí, že Jana Chroustová chodí do práce jen na dvě hodinky denně, a to ještě jen v případě, že se hraje divadlo, není tomu tak. Pokud zrovna nelíčí, připravuje paruky, o které se stejně jako o herce stará i během celého představení.