Historky a smutky z konce (nylonového) věku

Škvoreckého román pro divadlo přepsali Ivo Krobot a Petr Oslzlý. Životní příběh Dannyho Smiřického z válečných 40., budovatelských 50., nadějných 60. a deziuluzívních 70. let hráli ve studiové Huse na provázku. Režisér Dominik s dramaturgem Novákem si troufli vytáhnout Příběh inženýra lidských duší na klasické jeviště.

Veskrze industriální jeviště ovšem. Sestavené z plechových skříní fabrických šaten. V pojetí scénografa Karla Čapka se velice lehce mění ve studentský pokoj, kde Danny ztrácí panictví, v halu zbrojovky, ale i v pseudohonosný salón tří generací exulantů v Kanadě.

Škvorecký sám se od opuštění vlasti považoval za světoběžníka. Však v domovském Torontu přednášel anglickou literaturu. Nezatěžoval se vlasteneckým sentimentem slzavých údolí lidí bez otčiny, i v cizině čecháčkovských až běda. Možná právě proto vytvořil nejpřesnější obraz Čechů prodírajících se, prolhávajících se, zrazujících se a jen na okamžiky schopných třeba i se spojit ke společnému kšaftu na cestách střední rozporuplnou částí dvacátého století.

Kdyby normalizační režim nebyl tak hloupě bezduchý, jeho ideologům by možná neunikl nejkrásnější obraz proletářky v české literatuře – Smiřického první lásky Nadi Jirouškové. Socrealistickou hrdinkou se ovšem stát nemohla. Umřela na souchotiny. Jako Hrubínova Terina. Přirozeně, a jedním slovem nádherně hraje Naďu v Chebu Daniela Šišková.

Nikoli náhodou je příběh ohraničen dvěma ostudnými národními demonstracemi shrbenosti: od podpisů petičních archů věrnosti třetí říši až po stejně masové podepisování tzv. anticharty. Škvorecký je ale nemilosrdný i k lidem v exilu; k jejich bolestínství, pseudoodboji, stihomamu, falešnému sokolíctví. Mohl si to dovolit. Jeho podíl na kontinuitě české kultury v tandemu se Zdenou Salivarovou ocenil až Václav Havel dvěma Řády bílého lva.

Příběh inženýra lidských duší je rozměrnou freskou Čechů v poherojské době. Tu první zachytili obrozenečtí duchové oslavou významných historických milníků. Obraz našich poválečných let determinovaných mnichovanstvím se pokusil vyobrazit právě torontský emigrant, na kterého – a jeho ženu – plivají zbabělci dodnes. Nic z něho nečetli. Ani to neumí.

Herci si hned své postavy zamilovali: Smiřický (Jan Jedlinský), Irena (Malvína Pachlová), Lojza (David Beneš), Blběnka (Diana Toniková), Rebeka (Radmila Urbanová), Franta (Jan Červenka), figurky J. Skopce, P. Marka, P. Janiššové, J. Šimčíkové… A plno krásného džezu. V Brně rockového Zdeňka Kluky, v Chebu ještě lepšího Emila Viklického.

Hodnocení:90%