JIŘÍ P.KŘÍŽ
Co ještě můžeme vymyslet při inscenování Antona Pavloviče? Po vynesení Smrtky Stanislavského dařívá se: Lébl, Goldflam, Smilková, Fedotov, Morávek, Špinar… Přibylo další jméno – Zdeněk Bartoš: Tři sestry v chebském Západočeském divadle.
Tak dlouho Tři sestry hráli, až nikdo z kritiků celý rok do Chebu netrefil. Ale tam si té práce váží tak, že i na České divadlo, festival regionálních scén v Praze, Sestry tvrdohlavě prosadili. Jsem rád, že jako první mohu Pražanům doporučit: 29. dubna přijďte do Nové scény Národního divadla. Budete u vytržení jako já v Chebu.
Nehybnost a tlachání
„Netvař se ani v jednom jednání smutně. Buď vzteklá, to ano, ale nikoli smutná. Lidé, kteří nesou uvnitř hoře a zvykli si na ně, si pohvizdují a bývají často zamyšlení,“ kladl Čechov na srdce Olze Knipperové, která v MCHATu v roce 1901 hrála Mášu.
Pozdější Stanislavského kánon velel smutnit, bolet a nudit každou větou. Čechov už nikomu klást na srce nic nemohl, umřel v roce 1904. Kolik opravdové touhy a zoufalství je ovšem zakleto v onom magickém: „Sílí ve mně jediná touha: prodat tento dům. A odjet. Do Moskvy, do Moskvy!“
Bartoš vystihl všechnu marnost toužení, zatuchlou nehybnost, tlachání vydávané za filozofování, předpeklí Ruska dvacátého věku. Přesně a po duchu autora, který byl tak nespokojený, když režiséři ničili a deptali jeho vaudevilly. Bože, a jak po duchu! Hraje se v takřka současných kostýmech a na originálně vlnivé scéně na pneumatickém „hřibu“, převažující se na všechny strany podle pohybu herců (obojí Pavel Kodeda). Ej, kdes´ byl, Křížu, když jsi tipy pro Radokovy ceny určoval?! A v originálním hudebním plánu Matěje Kroupy zazní „Ej na té lipke, na zelené lipke, tri bačové zpievajú“, ale i Perfect Day Lou Reeda…
Od naděje k rezignaci
A ty herecké výkony! Radmila Urbanová (Olga), Klára Štěpánková (Máša) a Diana Toniková (Irina). Jedna sestra lepší druhé – i třetí. A naopak. A s nimi Vladimíra Vítová v roli husičky Natálie. Od toužení a naděje až k rezignaci. A k pokoře. Živé, milující, křehké, směšné, v případě Prozorovovy ženy i tupé a zrazující.
Pánové v Bartošově pojetí jsou jenom jejich okolím. Pinoživým, žvanivým, trubcovitým, čas ubíjejícím, zabíjejícím se. Tomáš Kolomazník (Veršinin), Petr Konáš (Solený), David Beneš (Prozorov), Pavel Marek (Čebutykin), Petr Batěk (Kulygin)… Tři sestry i pro dubnovou Prahu. V směšnosti zabolely zase trochu jinak.
Jiří P. Kříž, Právo