Zaostřeno na herce

Dramaturgická skladba festivalu je různorodá: jde od divadla pro mladé publikum přes různé žánry – fyzické divadlo, pantomimu, současný tanec, letos i translatologický večírek a stand-up komedii – až po inscenace prestižních scén či známých herců. Zahraniční část programu nereprezentuje vzhledem k omezenému rozpočtu festivalu to nejlepší ze zahraničních monodramat, přesto uvádí zajímavé a něčím výjimečné inscenace, které vybízejí ke srovnání s tuzemskou produkcí.
Polsko na festivalu reprezentovaly dvě rozdílné inscenace. Katarzyna Flanderová (Spektakl Centrum Kultury TEATR, Żyrardow) zpracovala příběh manželky Bohumila Hrabala podle knihy Svatby v domě do podoby klasického monodramatu, nazvaného Očima mé ženy. Bohumil Hrabal. V prázdném prostoru s jednou židlí a několika rekvizitami chvílemi vyprávěla a chvílemi hrála vztah Elišky s Bohumilem Hrabalem. Vypjaté emotivní momenty, jako pokus o znásilnění nebo smrt kočky, střídalo vyprávění s odstupem a nadhledem.
Naproti tomu druhá polská inscenace Agaty Kuczińské (Teatr ad spectatores, Wroclaw) rozpoutala obrazivé divadlo. Ve vlastní dramatizaci románu Lidie Amejkové Životy svatých ze sídliště herečka předvedla pár mikropříběhů několika postav z jednoho panelového domu, které ztvárnila různými druhy loutek – od malých javajek až po látkové loutky, které měla navlečené na různých částech svého těla. Scéně zahalené do tmy kralovala maketa paneláku, v němž se rozsvěcovala určitá okna a ozývaly se jisté zvuky předtím, než herečka na scéně ztvárnila další postavu. Přestože Kuczińská má obrazné a působivé scénické nápady a ztvárňuje je s hereckou bravurou, inscenace jako celek se rozpadá na jednotlivé nesourodé epizody, které nedrží pohromadě, ani se nedobírají žádného vyššího smyslu.

O manželkách Hrabala i Husáka

Německá inscenace Ústav pro výzkum kříženců – srstnatá zvířata performerky a výtvarné umělkyně Corinny Korthové předvedlo divadlo jednoho herce v úplně jiné poloze. Inscenace měla rámec přednášky, kterou doplňovaly četné projekce – od sestřihů přeměny člověka ve zvíře z různých filmů přes powerpointovou prezentaci, obrázky či grafy až po instruktážní videa o operativní přeměně člověka na zvíře. Inscenace byla svou podobou netradiční, velmi svižná, bohužel však základní nápad nedokázala úplně beze zbytku využít, dál ho nerozvíjela, přestože téma nabízelo zajímavé společenské přesahy.
Slovensko bylo na festivalu zastoupeno dokumentárním monodramatem M. H. L. o životě a díle Magdy Husákové Lokvencové, první slovenské profesionální režisérky a první manželky československého prezidenta Gustáva Husáka. Sláva Daubnerová, autorka scénického konceptu, režisérka i herečka, prostudovala a shromáždila velké množství cenných materiálů a dokumentů, na jejichž základě pak vytvořila výtvarně velmi zajímavou inscenaci založenou na nových technologiích, zejména projekcích, v kombinaci s hercem. Za zmínku stojí některé scénické nápady – snímání velmi pomalého a pečlivého prostírání talíře a příborů, když Magda vypráví o svém manželství, rozbití téhož talíře v momentě zatčení Gustáva Husáka, a Magdin marný pokus jednotlivé kusy talíře slepit, když píše svému manželovi dopisy do vězení. Dále pak úryvky kladných a poté záporných recenzí doprovázených nejdříve videem, jak Husáková jezdí výtahem nahoru a poté dolů. Přestože z inscenace vypadl důležitý moment rozvodu Magdy s Gustávem, jde o nevídaně poctivý, obsahově bohatý a formálně experimentální divadelní počin.

Na šachovnici světa

Západočeské divadlo v Chebu v rámci festivalu tradičně uvádí vlastní premiéru monodramatu. Stejně jako na předešlém ročníku se divadlo rozhodlo zadat zcela nový text „šitý na míru“ jednomu herci souboru, svému dvornímu překladateli a autorovi Julkovi Neumannovi, ovšem úspěch předchozí inscenace se tentokrát zopakovat nepodařilo. A místo, aby hra z prostředí nekonečných seriálů Dokonale křehká cesta k růžovým poutům využila autobiografického potenciálu herce Petra Konáše, který má se seriály osobní zkušenost, akcentuje obecnou moralizující kritiku virtuálního světa a jeho plytkosti. Petr Konáš hraje všechny postavy monodramatu (i ty v dotáčkách) velmi přesvědčivě a se smyslem pro komiku, bohužel však mnohdy není o čem hrát, text si navíc logicky protiřečí (např. seriálovou postavu, která má svého herce, nechají hrát úlohy jiných postav) a plytkost seriálů paroduje plytkostí. Hra byla na festivalu uvedena v předpremiéře, nevěřím však, že se do premiéry může v něčem podstatném změnit.
Nejlepší inscenací letošního festivalu pro mě byla novinka pražského Divadla Letí – hra Po Fredrikovi současného švédského dramatika Mattiase Jespera Brunna. Divadlo Letí, které uvádí výhradně současné divadelní hry, si za několik let své existence vybrousilo osobitý inscenační styl, charakterizovaný pokorným přístupem k textu, minimální scénografií a důrazem na herecký výkon; tedy rysy, které se úročí i v této inscenaci. Hlavní postavou komorního monodramatu je teenager Johan, který vypráví svůj příběh o hledání sexuální identity, o své velké lásce k Fredrikovi i o nákaze virem HIV. Inscenace zaujme svou stylovou čistotou, výtvarným konceptem (Jitka Nejedlá) i soustředěným hereckým výkonem Ivana Luptáka vedeným zcela po smyslu textu. Čtvercový hrací prostor je naznačen několika malými čtverci z bílého lina, a jak si Johan buduje svou identitu a svůj život, postupně ze čtverců skládá velkou bílou šachovnici, která se opět začne „rozkládat a scvrkávat“ ve chvíli, kdy Johan onemocní a začne se rozpadat jeho vztah s Fredrikem. Toto svébytné a esteticky zajímavé divadelní dílo bude jistě nenásilně a nenápadně plnit i osvětovou funkci, důmyslně odsunutou do pozadí přirozeným a sympatickým výkonem Ivana Luptáka, který exceluje zejména v rodinných scénkách, kdy předvádí reakce svých rodičů na své přiznání k homosexuální orientaci.

***

XVI. ročník mezinárodní přehlídky Divadlo jednoho herce 29. září – 2. října 2011, Západočeské divadlo v Chebu Dramaturgie: Marta Ljubková

Autorka je divadelní kritička.