MF DNES 23. září 2010 – Kraj Karlovarský – RECENZE
Západočeské divadlo v Chebu uvedlo pod názvem Šest minipříběhů z führerovy kuchyně hru Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů. Režie se ujal Šimon Dominik, dramaturgie Ondřej Novák. Scéna byla dílem Karla Čapka, který také společně se Zuzanou Mazáčovou realizoval kostýmy. Hudbu napsal Matěj Kroupa.
On sám velice trefně o sobě a svých i ostatních divadelních dílech říká, že svoji poetiku a jazyk nacházel ve zdůraznění principu divadla nepravidelného, autorského, studiového a hlavně hledajícího, experimentálního. Bylo to divadlometaforické, obrazové, tragikomické a trochu groteskní.
A to je charakteristické pro jeho dramatickou tvorbu, ať již jde o dramatizace (Muž bez vlastností, Ostrov pokladů, Babička, Proces), nebo jeho původní texty (Ženy a panenky, Biletářka, Agatomanie, Sladký Theresienstadt). Jeho hra Modrá tvář zvítězila v roce 1993 v dramatické soutěži O cenu Alfréda Radoka a na tuto cenu byly nominovány i hry Ředitelská lóže a Doma u Hitlerů.
Autor ke hře z führerovy kuchyně podotýká: „O diktátorech se mluví pořád stejně. Víme, že to byly zrůdy, a je třeba vylíčit, co napáchaly. Ale mě lákalo ukázat, jak je to u Hitlerů doma, v kuchyni, jak si s Evou Braunovou povídali, jak se kamarádili s Goebbelsovými. Je to sice fantazírování s ironií, s nadhledem. Byl bych rád, kdyby si divák po zhlédnutí inscenace uvědomil, že průměrných lidí jsoumiliardy a v každém dřímá kousek touhy po moci, kousek malého Hitlera.“
Režisér hry našel pro obsazení hlavní role velice rtuťovitého, občas řvavého, jindy úlisného, prostě představitele, který oplývá všemi ctnostmi i nectnostmi v jednom „pytlíčku“. David Beneš byl vybrán nesmírně pečlivě. Sám a dobře se role zmocnil při své menší postavě, která velice dobře rezonovala ve výstupech Hitlera při záchvatech velikášství, nadutosti a mocenské síly. Přitom jindy je to normální občan, který se velice důmyslně staví do stejné řady, jako jsou spoluobčané běžného průměru. A to se mu povedlo do všech maličkostí, do přesného dokreslení. Už v inscenaci chebských – Příběhy obyčejného šílenství – byl neobyčejně přesvědčivý v postavě Mouchy!
Když srovnáme, kolik hereckého prostoru se v této hře dostalo postavě Hitlera, pak ostatní role byly odsouzeny převážně jen do rolí nahrávačů. Při tom je třeba zastavit se u drobnokresby v roli Evy Braunové v podání Diany Tonikové i u dobře pochopené Magdy Goebbelsové v podání Pavly Janiššové. Jarmila Šimčíková, hlavně ve své průvodčí byla ve hře velice potřebná a přesvědčivá. Úsměvnou kreaci si vymyslela režie svými „lentilkami“, uvádějící jednotlivé předěly hry. Ze začátku mi ony „lentilky“ nebyly zcela jasné, ale závěr vše vysvětlil a byl skutečně k ironickému pousmání.
Chebští zřejmě touto inscenací budou dlouho úsměvně přispívat k dobré náladě divadelních návštěvníků.
JAROSLAV MAKROT