MF DNES 18. února 2010 – Kraj Karlovarský – RECENZE
Od začátku letošního roku uvádí chebské divadlo novou hru Pane, vy jste vdova. Na motivy Miloše Macourka a Václava Vorlíčka její divadelní adaptaci zpracovali Marta Ljubková a Zdeněk Bartoš.
Václav Vorlíček, letos osmdesátiletý, má za sebou s Milošem Macourkem více než pětadvacet celovečerních filmů, z nichž mnohé získaly desítky ocenění na filmových festivalech doma i v cizině. Namátkou si z nich připomeňme Kdo chce zabít Jessie?, Dívka na koštěti, Což takhle dát si špenát, Pták Ohnivák, Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, a další.
Námět vznikl po zprávě o první úspěšné transplantaci srdce profesorem Ch.N.Barnardem v Kapském Městě. A tak autoři přišli s nápadem, že když může jihoafrický profesor transplantovat srdce, mohou oni v bláznivé komedii transplantovat přímo mozek. Komedii rozpracovali při společném pobytu na jugoslávském Hvaru. Blížil se konec prázdnin a vraceli se do vlasti 20.srpna 1968, takže první noc doma následoval šok – Rusové a spřátelené armády nás právě „zachraňovali“ před úpadkem západní civilizace.
Muselo se měnit mnoho scén a mnohé situace, aby se netýkaly ani z dálky oné osudné události. A tak po tom všem měl film premiéru až 21.ledna 1971. Stály se na něj fronty, ale protože se konal sjezd „nové KSČ“, musel na určitou dobu zmizet z plátna, a vrátil se na ně až po určité, vedením určené době.
Inscenace v režii Z.Bartoše začíná velmi podivně dvojicí tajných, zřejmě nutných pro ochranu na letišti při návštěvě hlavy jiného státu. U diváků to ještě mělo být znásobeno máváním praporečky napovel. To je pravda, že jsme si toho vesměs užili při různých příležitostech dost a dost, ale při zahájení této komedie to byla zbytečná nadsázka. Krásně se naopak vyjímal Strážník, vyzbrojený starým kvérem. Stejně by nic neuhlídal, což by byl dost trefný začátek hry.
Jak se s daným režijním záměrem vypořádal soubor? Je vidět na mnohých, jak jsou vzájemně srostlí, jak jim plynou slova ve vzájemné souhře. Dominovala Eva Navrátilová ve Fanny Stubové a ve všech peripetiích, které jí role dávala. Byla to pro ni výjimečná příležitost, kterou nezneužila ani na okamžik a ve všech pozicích byla skutečně plně v roli. Dobře se pak hraje i spoluhráčům, kde podle mého názoru hlavně Petr Konáš ve svém Steinerovi odvádí vše, co mu bylo režií i scénářem dáno.
Radmila Urbanová i ve své Evelyně Kelletiové, celkem statické a bezproblémové, ve všech situacích tuto roli uhrála plně soustředěna a vše odevzdávající. Pavel Marek ve svém stále operujícím Profesofu Somrovi se vztyčenýma rukama v zelených operačních rukavicích byl chvílemi k smíchu, ale k závěru prvního dějství se stal svojí intenzitou nebezpečný, a tedy už ne směšný. Výkon byl zcela v intencích role, možná, že ty zelené „rukavicové“ ruce ke konci by měly být staženy. Nevyznívaly už nikterak příjemně.
Jan Čížek se mi líbil více v postavě Krále, v roli Stuarta Hampla byl příliš statický. Ještě bych rád podtrhl krásnou studii Režiséra v podání Kamila Prachaře. Nešlo o nějaké okoukané manýry, byl to rtuťovitý „rejža“, kterému není skoro nic vhod, krásně se vzteká a má celou scénu ve své herecké moci.
Celý soubor odevzdal velice pěkné, ucelené dílko a pro mne milé překvapení bylo ve společném zpěvu činoherců, i vložka závěrečná – píseň Pane, vy jste vdova ze stejnojmenného filmu. Závěry prvního i druhého dílu dávaly divákům příjemnou možnost pobavit se, a proto i herce uznat potleskem.
JAROSLAV MAKROT