RECENZE – Divadelní noviny
16.05.2006 – LUCIE FLAJŠMANOVÁ

Západočeské divadlo Cheb změnilo umělecké vedení a celá scéna díky tomu viditelně ožila. Nyní si chebští tvůrci zřejmě kladou za cíl nalákat hlavně mladé diváky. 

S tímto záměrem se na repertoáru divadelního klubu „D“ objevila Topolova Kočka na kolejích v režii hostujícího Davida Czesaného.
Do atmosféry šedesátých let vtahuje diváky dobová hudba; na scéně vidíme opuštěnou železniční stanici, boudu z vlněného plechu s vysouvací střechou, v popředí koleje a počmáranou lavičku. Inscenace plyne klidně až do okamžiku, kdy protagonisté – pochybující a nevyrovnaný milenecký pár Véna a Évi – spolknou „nejmenovanou“ pilulku a začínají žít své představy. Ke kolejím se ze stropu spouští železný hák a dění nabývá na dynamičnosti. Tři zaměstnanci drah neřídí v tuto chvíli jen vlakovou dopravu, ale i chod celého představení. V okamžiku, kdy se koleje rozpůlí, se dokonce z jedné poloviny stává symbolický „žebřík do nebe“. Vše je v závěru obrazu umocněno hudbou a girlandami ve spreji, které průvodčí začnou stříkat na oba milence. Velkolepá scéna evokuje svobodu a uvolnění šedesátých let.
Představitelé ústřední dvojice jako by žili příběh svých postav. Pavla Janiššová, studentka konzervatoře, působí v roli Évi až překvapivě jistě, bez zaváhání zvládá všechny polohy své postavy; ať už nespokojenou, stále hledající mladou ženu bez vlastního názoru, vášnivou milenku nebo volnomyšlenkářskou hippie. Martin Jurajda ovšem dává do svých gest tolik temperamentu, že při milostných hrátkách svou partnerku až příliš upozaďuje, nehledě na to, že jeho vášnivé monology příliš neladí s něžnou hrou těl. V závěru, když milenci vystřízliví ze svých snů a rozhodují se pro společnou sebevraždu, se scéna opět přestavuje do původní podoby. Režisér zde využívá překvapivou „forbínu“: z propadla vyleze tramp (Jindřich Skopec) s kytarou a nonšalantně zabrnká píseň Náhrobní kámen. Jeho patetický hudební projev komicky odlehčí tragický konec obou protagonistů, kteří již v tu chvíli leží v obětí na kolejích – teprve v tomto okamžiku si také diváci všimnou makety vlaku „přijíždějícího“ z pravé strany scény. Celý závěrečný obraz se ztrácí v kouřové cloně.
I když by se mohlo zdát, že čtyřicet let starý Topolův text bude dnes mladé lidi oslovovat obtížně, režisér David Czesany svůj úkol zvládl rafinovaně. Snové obrazy plné akce, barevných kostýmů a oživující komická scéna v závěru inscenace: dialog s mladým publikem byl v Chebu navázán úspěšně.

LUCIE FLAJŠMANOVÁ