RECENZE – Mladá fronta DNES – karlovarský kraj
26.10.2005 – LUCIE FLAJŠMANOVÁ
Západočeské divadlo v Chebu uvedlo premiéru japonské balady o lásce
Cheb – Premiéru hry Asagao uvedlo Západočeské divadlo v Chebu v rámci 13. ročníku Přehlídky jednoho herce. Původní japonské zpracování upravil Miloš Vodička, režie se ujal Karel Brožek.
Divadelní hra Asagao zaujala již v roce 1911 představitele české avantgardy Jiřího Frejku. V tomto roce byl její text poprvé přeložen do češtiny. Režisér hru s úspěchem uvedl v Moderním studiu v roce 1929 ve spolupráci s Voicebandem E. F. Buriana.
Rytmizovaná deklamace sboru sloužila jako pásmo vypravěče a herci měli masky. Hru Asagao později přepracovalo několik českých tvůrců a dnes bývá uváděna v loutkových divadlech.
Stejně jako krásná dívka Asagao, i my se oddáváme životům za stěnou z papíru. Naše bytí je tak křehké a snadno zranitelné, že si v rámci svých cest pokládáme stále dokola jednu ze základních filozofických otázek: „Kam to spějeme?“ Procházíme se po jevišti a hledáme. Láska je hlavním tématem středověké balady, v níž hlavní hrdinové, rytíři Komazawa a Iwašira, bojují o srdce dívky Asagao. Ona sama je ztělesněním vysněného citu. Krásná, křehká, slepá.
Autor představil lásku velmi jednoduše. Využil veškerých rekvizit, šátků, svíček, polštářů k vyjádření intimní atmosféry citu. Mužské postavy oproti tomu symbolizují spíše boj, intriky, nenávist, chtíč, čest, chrabrost nebo bolest.
Když přejdeme hlavní scénu chebského divadla, ocitneme se za oponou, kde se představení odehrává. V tomto prostoru je utvořeno jeviště, na kterém stojí po stranách dva papírové paravány. Později jsme svědkem stínohry, k níž právě tyto zástěny slouží. Siluety zobrazených postav dodávají celé inscenaci tajemný ráz.
Hlavní roli dívky Asagao ztvárnila Vladimíra Vítová za asistence Jana Vápeníka. Ten celé představení oživuje různými zvuky, chvaty či gesty. Snaží se sice výkon své kolegyně podtrhnout, ale místo toho působí spíše těžkopádně a neohrabaně.
Vladimíra Vítová promítla do své Asagao veškerou ženskost a křehkost. Jen na pár místech působí trochu křečovitě. Výrazná je scéna, kdy oba rytíři Iwašira a Komozawa vedou dialog v hostinci. Iwašira ohrožuje Komozawu na životě, a on nečekaně propuká v hurónský smích. Pro Vladimíru Vítovou je tento úsek velmi náročný. Rychle střídající se Komazawův smích a ostatní dialogy, jež herečka zvládá, však diváka rozhodně přesvědčí o její profesionalitě.
Dřevěné loutky a papírové masky jí dopomáhají k ještě přesvědčivějšímu výkonu. Figurky v podobě kuželek posouvají inscenaci značně kupředu a zároveň velmi názorně a přesvědčivě zobrazují momentální citové konflikty v inscenaci. Papírové masky plní naprosto stejnou funkci. Na obličejích herců hovoří k divákovi mnohem jasnější řečí a dodávají inscenaci upřímnější ráz.
Atmosféra setmělého jeviště prosvícená plamínkem svíce, která je v úvodu obřadně zapálena, přispívá inscenaci jakousi zranitelností. Pomocí dobře zvolených rekvizit režisér podtrhl intimní nádech i jemnost celého díla. Metaforu lásky vyjadřuje téměř každý předmět použitý jako loutka. Jemné barevné šátky například ztělesňují proudy slz či kaluže krve. Zlatý samurajský nůž slouží nejen jako pýcha a ozdoba muže, ale zároveň se může stát vražednou zbraní.
Ačkoliv se jedná o archetypální zápletku, kdy dva muži bojují o jednu ženu, inscenace na diváka působí nově. Zde oceňuji hlavně jemný a decentní ráz celého představení. Myslím, že právě tento fakt je nutno zdůraznit. Krve a sexu jsme se poslední dobou na českých jevištích dočkali dost.
Jednotlivé scény jsou podkresleny tóny japonské hudby Yasushiho Akutagawy. Ke konci jsou do inscenace zakomponovány také prvky scénického tance, jež zdůrazňují vyvrcholení děje.
Režisér Karel Brožek ztvárnil příběh osleplé dívky Asagao tak, jak na současných jevištích není už příliš zvykem. Jemně, decentně, mile, láskyplně. Jsem přesvědčena, že touha po nenásilných obrazech lásky současného světa v podobě nevinných milostných náznaků se nachází v hloubi duše každého z nás. Proto by tato inscenace neměla být opomenuta.
LUCIE FLAJŠMANOVÁ, Autorka studuje kulturní publicistiku